čtvrtek 6. května 2010

Hanák na stojáka a blogující

Video "Na stojáka" a sloupek od Tomáše Hanáka



NÁLADY TOMÁŠE HANÁKA
Milí čtenáři, adieu - naposled Hanák tady je. Na vlastní žádost mizí - leč netruchlete, zjeví se jistě v televizi; ne že by jej snad bavila, ta kašpara profese - ta profese jen bezesporu nese. Vám nastává čas ke smutku, lhostejnosti, či dokonce k tanci; mně zase čas klidnější hledat cestu k žvanci, než týden za týdnem z vody vařit, s hrůzou vyhýbat se kalendáři, témata stokrát mletá mlíti znova a jen pro ně hledat slova nová, především ale slova VTIPNÁ - ano, hlavně aby se lidé smáli, když nejistota zítřek halí; aby byl ještě důvod k žití, když mnohé zdá se beznadějně v řiti.
Namoutě nejsem, toť věc jistá, žádný globální optimista. A končí-li dnes mé literární rito, shrnuji: mé pocity jsou tyto: čím dokonalejší zdá se Svět, tím hůř jako by hledal cestu vpřed. Leccos snad může přijít k smíchu - jenže ten smích se rychle ztratí v tichu.
Co ještě lepší může být? Vůz ještě větší? Prsa? Luxusnější byt? Rychlejší internet? Vše ještě rychleji než hned? Costarica, all-inclusive piva a tisíc fotek, na něž se nikdo nikdy nepodívá, prodloužený víkend na severním pólu... Možná jsme měli zůstat doma, ale doopravdy spolu. Ohňostrojů už bylo tolik, že už nudí - nechci se rouhat, ale když jsme byli chudí, uměli jsme se ještě těšit, na konec deště či zemi tisícerých mešit. Ouha.
Omlouvám se za tu skepsi, za tušení, že vše je vepsí, vám všem, kteří se namáháte, abyste jakžtakž vyšli s platem, kdož v potu tváře živíte rodiny, od ranních mlh po temné noční hodiny, vám, kteří jste ještě optimisty - snažím se o totéž, však místy (zvláště když k zemi plachtí listy) už mi docházejí síly: jsi mi, živote, vůbec milý?
Při pohledu kolem příliš ne, vše je, dle mého...přílišné. Čeho je moc, toho je příliš. Ale třeba se, Hanáku, mýlíš, že tolik je erotiky, sexu, že kolík překvapivě zplihlý, ač navlékl‘s ho do latexu. Že moc je moci politiků (laciné téma, na dražší nemám), co otáčí se na pětníku, co kromě „odpovědné služby lidu“ chtějí, bez kamer a v klidu, pomoci přec jen hlavně svému kontu; stačí „ve střednědobém horizontu“. K trvale udržitelnému rozvoji hledejme klíč! Přesný čas: dvanáct pryč. Čína nakoupí 2000 boeingů k zajištění her v Pekingu, ovšemže plně v duchu Coubertina: skromnost a i za snahu cena! (Námitka, že vítězka v kouli dávno není žena, vyšuměla do ztracena.) Na každém rohu policista, aby do fronty u McKrista neinfiltroval se lstivý fundamentalista.
Odešel, žel, Solženicyn, Branald, Newman - naštěstí žal a stín může tlumen býti tím, že po nich nezůstanou prázdná místa - trubači trubte! Už kráčí z Vyvolených finalista, jehož třpyt hvězdný zhruba roven hromádce hmyzem opuštěných hoven. Noví hrdinové slávy hodinové. Nu ovšemže jsem jedním z nich - však ač zasloužím úšklebek a smích, jsem žádán o podpisy, rozhovory...a voda hučí, šumí bory.
Že už chci někdy ležet mezi věnci, lze možná připsat abstinenci: mít tak po ruce flašku, nevidím možná svět jen jako moře splašků, voňavých, barevných u nás na severu, hladem a smrtí čpících kdekoli na jih od Tangeru - na tohle sice občas zapomenu, každopádně čas nejvyšší je na nějakou změnu: padesát jedna; na obzoru dlouhá černá bedna a nekrolog stručný s výčtem nevýrazných rolí - ta ztráta času bolí: já přece chtěl mít čas na cestu mezi poli (trpím ve stověžaté metropoli), na deku u vody (proč ne Slapy?), zeptat se ženy, zda ji něco trápí, či na zeleném scrabblu dát na červenou „BOXEM“ -já však už usnu výhradně se STILLNOXem; hlava plná harampádí, její nosič stále někam pádí - zdalipak na mě doma ještě někdo čeká? Stála vůbec za to, ta převýhodná hypotéka? Radosti ze života sotva za nehet - pokud je štěstím na plicích dehet a mobilů stupidní melodie, pak ovšem Hanák naplno si žije! A po půlnoci, po všem tom vyčerpávajícím spěchu, leze k synkovi do pelechu, slídíc po jeho tichém, voňavoučkém dechu (je útěchou, že stejně tak i spousta jiných produktivních Čechů?).
A klouček jako z vody roste; slyším ta varování posté: chtěl by mít v tobě kamaráda; když 3x o pozornost žádá, táto, táto, táto!, počtvrté už vzdá to - a já bojím se, že navždy; tohle by přece měl mít každý na paměti, že nejhorší je pro(píp) děti. A k ničemu jsou autíčka od Benziny; a ne až tak těžko najde se otec jiný... Eh, to by bylo do nekonečna - naštěstí hezká z LN slečna stanovila mi limit slov a znaků; to aby byl klid od Hanáků, co PŘÍLIŠ ulevit by si snad chtěli - a to je tak zhruba celý. Promiňte. (A pokud viděli jste s Wabi Daňkem klip, zapějme společně „Zase bude líp“!)
Psáno po nocích během jakéhosi natáčení v okolí Avignonu, pod nebem plným avionů, kde pestrá řeka dnem i nocí teče z nového dálničního přiváděče.
Tomáš Hanák v "Na stojáka":

Žádné komentáře:

Okomentovat